V úterý 27. 2. jsme s týmem z Českého centra poprvé navštívili Language Café. Událost, která umožňuje setkání lidem se zájmem o určitý jazyk, se koná pravidelně každé druhé úterý v Kulturním centru Grad.
Před dvěma týdny jsem přijela do Bělehradu. Každým dnem zjišťuju, jak tady Čechy mají rádi. Myslím, že to není tím, že se obklopuji českou komunitou. Vyslechla jsem si třeba obsluhu v kavárně, která o nás mluvila jako o „bratrech“ nebo studentky, které popisovaly, že se běžně pořádají školní výlety do Prahy. Doteď jsem ale neměla představu o tom, kdo o takové setkání, kdy je hlavním tématem česká kultura, bude mít zájem.
Po příchodu do KC Grad zapomínám, že nejsem v Praze. Vcházím do prostoru, kde se lesknou barevné třásně, na bílých dlaždičkách jsou vylepené plakáty a záchody jsou samolepková smršť. Posadili jsme se nejdříve k malému stolu pro pár lidí, ale hned po začátku akce i pořadatelé pochopili, že ten největší stůl bude pro nás vhodnější. V průběhu večera se u našeho stolu prostřídalo asi dvacet pět lidí. Povídali jsme si se studenty jazykových kurzů, studentkami bohemistiky nebo s lidmi s českými kořeny. Všechny zajímá Česko z nějakého důvodu. Říkala jsem jim, že mě před příjezdem do Srbska nenapadlo, že by někdo mohl mít Česko tak rád. V Srbsku by měl pobýt každý Čech, aspoň chvíli. A nejen kvůli tomu.
Ne všichni uměli česky tak, aby mohli konverzovat, ale i když se bavili v srbštině nebo angličtině, tak se témata točila okolo české kultury nebo strastí a překážek při studování češtiny. Ocenila jsem český playlist slečny, která by chtěla studovat v Praze divadelní školu. Popisovala jsem jí, jaké jsou u nás možnosti a že máme i alternativní divadlo. Tady to tak nemají.
S Josipem jsme narazili na téma těžby v uhelných dolech. Studoval u nás v Ostravě PhD. a říkal, že u nás je celá technologie na mnohem vyšší úrovni než tady v Srbsku. Byl se podívat i v Sokolově a v Ústeckém kraji, ukazoval mi fotky. Dostali jsme se taky ke sportu a tvrdí, že tady jsou oblíbenější týmové sporty, třeba basketball, fotbal a házená. Josip má předky z Čech, mluví dobře česky a povídali jsme si o zajímavých tématech, tak jsem mu položila pár otázek.
Jak podle tebe funguje česká komunita tady v Bělehradě?
Funguje tady Česká beseda, pravidelně se setkáváme, pořádáme výlety, jsme v kontaktu s českými vesnicemi. Členové se dobře znají, ale jsou to především skupiny osob v důchodu. Nemáme moc mladých lidí, což si myslím, že je pro fungování důležité. Můj odhad je, že v Bělehradě existuje kolem tisíce lidí, kteří mají český původ, ale nemají čas na setkání nebo tomu nevěnují pozornost.
Čím myslíš, že je Česko pro Srby atraktivní?
Velmi těžká otázka. Myslím si, že jedna skupina lidí chce studovat češtinu, aby mohli pracovat v Česku - například lékaři, inženýři. Někdo má rád české spisovatele, například já doma mám několik knih od Milana Kundery. Srbové buď chtějí v Česku pracovat nebo se zajímají o českou kulturu – literaturu, divadlo, sport.
Když jsi přijel do Česka, bylo něco, co tě uchvátilo a říkal sis: „Tak tohle bych chtěl i u nás!“
Ano, Češi se věnují práci velmi důkladně. Když pracujeme my, tak to chceme co nejrychleji vyřešit, ale to neznamená, že to je nejkvalitnější. Češi si cení kvality i toho, když jsi pilný student. A další rozdíl je tykání, vykání a kultura hovoru, protože u nás je to na nízké úrovni. Velmi často skáčeme do řeči, kdo je hlasitější, ten je důležitější. V Česku to tak není - já mluvím, všichni poslouchají. Nestane se, že dva nebo tři lidi mluví ve stejnou chvíli. Co mě překvapil - očekával jsem, že v Česku budou mladí lidé umět lépe anglicky než my tady, protože jste součástí Evropské unie a máte snadnou mobilitu. Ale myslím, že nemáte takovou úroveň angličtiny jako my, přestože máme horší podmínky pro cestovaní. Ale možná je to kvůli dabingu.
Po rozloučení nasedám do tramvaje a přemýšlím nad tím, že jedním z poslání, které České centrum v Bělehradě zastává, je také snaha o tvorbu mladistvé komunity, která by se organicky podílela na fungování centra. Po prvním setkání na Language Café myslím, že máme potenciál takovou komunitu vytvořit. Pokud se chcete přidat, další návštěvu Language Café plánujeme 26. března a už teď se těšíme.
Autorkou článku je Tereza Mátlová, studentka KVD DAMU a stážistka v Českém centru Bělehrad, působící zde za podpory programu Erasmus+ .
